Historie objektu

Novorenesanční budovu Zámečku postavil v roce 1885 pro Pardubice velmi známý architekt František Schmoranz st. (Navrhl také nyní čerstvě opravenou budovou Reálky, pardubickou synagogu zbouranou v 50. letech, je podepsán i pod rekonstrukcí Kunětické hory a Zelené brány) a učinil tak pro Jiřího Larische-Mönicha – potomka slavného uhlobaronského rodu na Karvinsku. Ten byl sezdán s Marií z Walersee – neteří císařovny Alžběty (známá jako „Sisi“). Marie Larischová neblaze proslula díky svému přičinění v aféře v Mayerlingu – loveckém zámečku nedaleko Vídně, kde se roku 1889 zastřelil následník habsburského trůnu korunní princ Rudolf. Hraběnka Larischová zastávala funkci „organizátorky“ vztahu Rudolfa s jeho milenkou Mary Vetserovou. Tuto devatenáctiletou dívku si korunní princ vzal na poslední cestu s sebou. Na zmíněném loveckém zámečku zastřelil napřed ji a následně i sebe. Dodnes není zcela jasné a prokazatelné, co bylo pravým důvodem tohoto činu…

Jiří Larisch Mönich na Zámečku vydržel do roku 1897, poté ho prodal rakouskému hraběti Alfonsu Henckelovi von Donnersmarck. Tento rod se zde usídlil na více než třicet let. Jedním z příslušníků tohoto rozvětveného rodu je i německý filmový režisér Florian Henckel von Donnersmarck (autor oscarového snímku Cizinec s Johnym Deppem a Angelionou Jolie).

Dva roky Zámeček vlastnila Ludmila Erhartová, provdaná Bidlová, dcera kolínského velkoobchodníka s textilem Aloise Erharta.

Po této krátké a historicky nijak zajímavé etapě Zámečku si budovu pronajímá hrabě Leopold Fugger – pro Pardubice velice zajímavá, až záhadná osobnost. Pardubáky zajímala Fuggerova sportovní činnost dostihového jezdce, tenisty a letce, ale také jeho rodinné nesrovnalosti – o jeho manželství s hraběnkou Věrou Czerninovou se v novinách napsalo mnohé. Pravdou bylo, že se se svým mužem příliš nestýkala. Leopold Fugger žil sám v pěti pronajatých pokojích Zámečku, kde dlužil nájemné za tři roky. Nejzáhadnějším bodem této éry je však Fuggerův odchod, nebo spíše útěk ze Zámečku a z Pardubic do Německa v roce 1930. Již za svého pobytu v Čechách byl mnohokrát podezříván z kolaborace s nacisty a pro tato podezření byl také sledován policií. Po jeho odchodu byly při domovní prohlídce jeho osobních věcí zadrženy mimo jiné mapy východních Čech a západní Moravy, mapa Slovenska a několik fotografií, kde byl Fugger zachycen s aktivními čs. důstojníky či při návštěvě čs. vojenských objektů. Zda byl Fugger informátorem vojenské rozvědce v Německu je dodnes nevyjasněno. Za první světové války byl tento muž školeným specialistou na letecké snímkování a pracoval v tomto oboru i po svém náhlém odchodu z ČSR. Za zmínku ještě stojí, že nedlouho po Fuggerově odchodu se po této osobě ptal v Pardubicích trutnovský občan A. H. Kuhn, kterého četnictvo sledovalo jako podezřelého z protistátní činnosti.

Roku 1937 budovu kupuje město Pardubice, které sem umístilo jezdecké jednotky Školy důstojníků v záloze. Ta tu působila až do roku 1939, tedy do nacistické okupace ČSR.

Nejvíce je objekt spojován s koncem druhé světové války, kdy byla budova v majetku praporu německého policejního pluku z Kolína. Na místě dnešního památníku bylo u tří dřevěných sloupů během devatenácti dnů popraveno 194 českých občanů převážně z Pardubic a okolí. Jeden den (24. června 1942) byl vyhrazen na popravu obyvatel obce Ležáky. Obyvatelé této vesnice včetně dětí byli před popravou vězněni a vyslýcháni v rozsáhlém sklepení Zámečku.

Po válce se v areálu nakrátko usídlila Škola důstojnického dorostu a od r. 1956 už patřil Zámeček Tesle. Ta ho využívala především jako kancelářské a skladové prostory.

Od roku 2000 patří objekt Foxconnu. V současné době  působí v jednom křídle budovy bezpečnostní firma ABL. Ostatní prostory jsou prázdné, nepočítáme-li nábytek a jiné bezcenné zařízení Tesly.

Comments are closed.